Děj knihy Černá rota aneb Válčili jsme za komančů se odehrává především u vojenské pracovní jednotky, ve které vedle vojáků s různým zdravotním omezením, sebevrahů, negramotných, mentálně zaostalých, trestaných či příslušníků národnostních a etnických menšin neovládajících češtinu ani slovenštinu sloužili beze zbraně i ti "kádrově závadní". Prostřednictvím hlavní postavy Vašulína se můžete seznámit s tím, co tehdejší mladí muži prožívali na vlastní kůži od odvodu až po základní vojenskou službu a cvičení vojáků v záloze. I když jde o knihu humoristickou, nevyhýbá se ani bolestnému tématu pokřivených lidských osudů v důsledku šikany, morálních selhání a omezenosti některých důstojníků socialistické armády. Vedle řady groteskních situací a tragikomických postav jako jsou major Skutr, nadporučík Vyplašenka či podplukovník Startka tak poznáte i mazáky oblíbené formy šikanování či otřesné poměry panující v sovětské armádě "dočasně umístěné" v tehdejším Československu.
Oldřich Šuleř (*1957) si už jako dospívající zamiloval tehdy zakázanou knihu Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Možná to bylo zapříčiněno i tím, že jako politicky nespolehlivý občan 2. kategorie už tušil, že i jeho základní vojenská služba nebude mít právě standardní průběh. Podmínky u vojenské pracovní jednotky, ke které byli začátkem 80. let zařazováni ti, kteří nesměli sloužit se zbraní, byly samozřejmě nesrovnatelné s podmínkami „pétépáků“ let padesátých. Na druhou stranu se v době normalizace jako důsledek velením všeobecně tolerované „mazácké vojny“ v ČSLA rozbujela šikana. Tak jako snad každému, kdo absolvoval základní vojenskou službu, mu ale v paměti utkvěly zejména situace absurdní a humorné umocněné i nezvyklým složením pracovní jednotky. Ve knize Černá rota zachytil vlastní zážitky i zkušenosti generace svých vrstevníků.
