Kniha zachycuje s humorem život v posledních třech dekádách socialismu v Československu.
V prvé části knihy (Americký brouk) popisující radosti dětství na přelomu 60. a 70. let se například dovíte, že není dobré pašovat psa ze Sibiře, skladovat protitankové miny ve sklepě činžáku, nosit slivovici do II.B, vypouštět rakety nad důchodce, opíjet slepice, jít s kapesním nožem na medvěda, chřastět židličkami nebo nepořizovat si ohříváčky na horší časy.
Ve druhé (Normálně nenormální) se seznámíte se starostmi dospívání pod dozorem StB a zjistíte, jakou korunovou cenu měly naše životy, jak se první mejdan může změnit v pochodové cvičení, jak dopadají uvědomělí pedofilové, jaký byl konec Ku-klux-klanu v Českém ráji, jak jsou chrudošiví borolové, proč raději nebýt pacientem hrdinného kontrarozvědčíka nebo nechodit pod okny kubánských soudruhů, jak se vypořádat se salmonelou na chmelu, jak zničit občanský průkaz či jak se dá využít dětská tiskárnička ke zvýšení nemocnosti.
Ve třetí části (V socialistické péči) zabývající se slastmi dospělosti let osmdesátých dostanete návod na vytvoření fiktivního studenta, budete zaškoleni pro práci v prorážce, pohovoříte s Leninem, seznámíte se se Skutrem a socialistickou přestupkovou komisí, skočíte přes kůži, zažijete nejpopulárnější zakázané fotbalové utkání na světě, přivedete generála do hrobu, půjdete s krumpáčem na tank, potkáte nymfomanku, budete shánět toaletní papír a dámské vložky, zastrašíte NATO svou motostřeleckou připraveností, nevytvoříte Ostravskou socialistickou republiku, abyste se na závěr stali úhlavním nepřítelem estébáka i chartisty
Oldřich Šuleř (*1957) ve své beletristické prvotině Ukradený smích vypráví s humorem a jistou nadsázkou o životě v socialistickém Československu orámovaným srpnovou okupací 1968 a sametovou revolucí 1989. V knize zúročil autobiografické zážitky. Jako syn známého ostravského novináře, dramatika a prozaika Oldřicha Šuleře (1924 - 2015) se v dětství setkával s řadou uměleckých osobností šedesátých let. Zachycuje tak v nevšedních situacích třeba Helenu Šmahelovou, Vladimíra Neffa, Františku Pecháčkovou, Miroslava Floriana či výtvarníky Jindřicha Wielguse, Valentina Držkovice, Františka Podešvu, Karla Hofmana a další. Dospívání v době normalizace prožil pod neblahým dohledem Státní bezpečnosti a krajských orgánů KSČ. Ačkoliv absolvoval gymnázium s vynikajícím prospěchem, nebyl pro politické postoje otce připuštěn k vysokoškolskému studiu. Teprve po zveřejnění jeho příběhu na rádiu Svobodná Evropa byl přijat na Hornicko-geologickou fakultu VŠB Ostrava. V knize se tak objevují historky studentské ale i ze šachty a posléze z vojenské služby u pracovní jednotky pro politicky nespolehlivé. V závěrečné části pak zachycuje každodenní slasti života v podmínkách reálného socialismu.
