Zpět
Oldřich Šuleř

V očích měli plameny

O knize

Tato kniha vypráví skutečný příběh Jana Zajíce, který se jako tzv. Pochodeň č. 2 stal společně s Janem Palachem symbolem touhy po svobodě. Ačkoli se jedná o novelu, tedy beletrizované zpracování, pokouší se o ztvárnění sice literární ale plně odpovídající realitě.

Kniha vedle všech dostupných zdrojů (archivů, článků, rozhovorů a výpovědí, reportáží, vzpomínek spolužáků a kamarádů z trampingu) a spolupráce s historiky čerpá zejména z vyprávění Zajícova kamaráda a průvodce při uskutečnění jeho zoufalého činu Jana Nykla. Marná snaha odradit staršího kamaráda od jeho tragického záměru, obviňování, že mu v jeho činu nezabránil, stíhání pro trestný čin napomáhání sebevraždě, nátlak Státní bezpečnosti … to vše vedlo k tomu, že po dalších 50 let o svých zážitcích mlčel. Tak se stalo, že s vlastně jediným přímým účastníkem celé události od roku 1969 nikdo – žádný novinář či historik – dosud nehovořil. V knize se proto objevují i dosud nepublikovaná fakta a řada zatím neznámých detailů a okolností.

Zajícův tragický příběh o touze po pravdě a spravedlnosti, o mravní čistotě a nezměrné odvaze, ale také o zradě a zbabělosti, je stále aktuální. Kniha díky svému literárnímu uchopení tématu přináší nejen zcela nový úhel pohledu na okolnosti Zajícova činu, ale také formou vyprávění podloženého historickými fakty veřejnosti připomíná, kam až může dojít lhostejnost, pokrytectví a přizpůsobování se omezování svobody.   

200,-
+ poštovné a balné
Objednat
V očích měli plameny
Oldřich Šuléř - portrét

Oldřich Šuleř (*1957) se zkoumání okolností činu Jana Zajíce věnoval intenzivně od ledna 2019, kdy se mu Jan Nykl po přečtení knihy Ukradený smích rozhodl povyprávět svůj příběh. Oběť Jana Zajíce jej ale hluboce zasáhla už v dětství. Jeho otec, v roce 1969 tajemník severomoravské pobočky Svazu československých spisovatelů, se totiž už druhý den po Zajícově činu v Praze setkal s delegací jeho spolužáků, následně usiloval o zlepšení situace v Šumperku a jako zástupce Svazu spisovatelů se zúčastnil i pohřbu ve Vítkově. Nejstarší bratr pak byl jako funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva v Olomouci vedoucím delegace SVS, která se snažila pomoci spolužákům a přátelům Jana Zajíce a dosáhnout zlepšení poměrů na šumperském internátě. Není proto divu, že pod dojmem nezkreslených informací už od mládí Jana Zajíce vnímal jako národního hrdinu srovnatelného třeba s našimi parašutisty, kteří v roce 1942 položili život při operaci Anthropoid. Během psaní knihy V očích měli plameny prostudoval stovky stran výpovědí a protokolů ve spisech Archivu bezpečnostních složek, dokumentů Zemského a Státního okresního archivu v Opavě, Vlastivědného muzea v Šumperku, archivu Miloslava Svatoně a desítky dobových i současných reportáží a výpovědí pamětníků z řad rodinných příslušníků, kamarádů a spolužáků Jana Zajíce.